Medicína, jako výraz „umění léčit“, je pouze jeden. A jaký má přívlastek, zda atlantská, egyptská,
starořecká, čínská nebo klasická západní, je pouze vyjádřením vyspělosti a postoje dané společnosti
ke zdraví a přírodním spojitostem své doby. Slovo medicína, z latinského výrazu „ars medicina“, je
pouze aplikovanou biologii jednoho živočišného druhu ve vztahu k člověku. Záměrně ji nenazýváme
exaktní vědní disciplínou, protože medicína tu byla dříve než věda současná, jak ji nazýváme dnes.
Jako prostá, se zachovala velmi úspěšně miliony let, protože vychází z přírodních zákonů, kterých
jsme součástí a zároveň ctí tělesný přesah a hodnoty, materiální život, utvářející. Exaktnost, která
moderní dobou vstoupila do umění léčit, dala medicíně matematický výraz vědy. Tedy charakter, ke
kterému patří viditelný a popisný důkaz, bez kterého nelze léčit.
Věda je nádherným nástrojem poznávání fyzického světa. Biologie zde vychází z praktických základu
chemie, chemie z fyziky a fyzika z matematiky. Matematika je popisný jazyk, kde byly nutně
stanovena pravidla pro komunikaci, jinak by nefungovala. A tato pravidla, bez možnosti
individuálních přístupů a přírodních spojitostí jsou právě to, co děla z moderní medicíny mechanický
nástroj s čím dál větší nedůvěrou.
Možná právě proto, se tradiční alternativní a celostní modely medicíny stávají, čím dál více ve
společnosti cestou, k poznávání vlastních tělesných souvislostí a zdraví.
Medicína našich předků a starodávných kultur, která léčila prostřednictvím jednoduchých přírodních
spojitostí, s individuálním přístupem a otevřeným duchem, uměla vyléčit mnohé. Současně to
dokazují např. domorodé kmeny, spojené s přírodou, nebo v západní kultuře léčitelé, pracující i
s vyšší podstatou tělesné organizace. Každý z medicínských přístupů, si nese svou krásu a pohled na
tělo, jako neoddělitelnou součást jednoho přírodního a společenského celku, pokud zde není
prioritou honba za prestiží, mocí a mamonem.
Je potřeba zdůraznit, že současné znalosti přírodních věd vycházející z matematických modelů
aplikovaných v tělesných souvislostech, jsou neoddělitelnou součástí a vyjádřením, vysoce
specializované medicíny špičkové úrovně. Organismus, se diferencoval do orgánových systémů,
kterým se věnuje vysoká úroveň poznání a pozornosti, naopak se vytratilo kritické myšlení a spojitost
celku. Začaly se mechanicky přehlížet příčiny vycházející z celostního pohledu a léčí se pouze
symptomaticky, což přesunulo pozornost na pacientovu chorobu, nikoli zdraví.
Možná právě proto, intuitivně hledáme odpovědi prostřednictvím čínských a jiných alternativních
přístupů, aby naším cílem bylo zdraví a pozornost směřována právě tam, k našemu cíli.
Čínská medicína, by se dnešním moderním jazykem, mohla vzdáleně přirovnat k psychosomatické
medicíně v mnohem širším pojetí. Čínská medicína, kromě anatomie a fyziologie, které jsou
nezbytnou součástí každé medicínské disciplíny, bere v potaz, kromě biologických prvků,
vycházejících ze spojitých přírodních zákonů, ovlivňujících dynamiku životní energie, i aspekty duševní
a osobní roviny. U nás je známá, zejména jako medicína, využívající metody akupunktury,
fyzioterapie, akupresury, moxování a rehabilitace prostřednictvím cvičební metody Chi Kung.
Bohatství a síla, kterou medicína dominuje, je kromě špičkových znalostí přírodních zákonů a
spojitostí s tělesnými orgány, právě návrat člověka zpátky k sobě samému, ke zdraví tvořící hybnou
podstatu jeho života.
Mistrovstvím je samotný terapeut, který umí aplikovat tuto 4000 let moudrou cestu zdraví, na
současné životní a společenské podmínky. Že individuálně a kriticky dokáže, v moderním světě,
člověka harmonizovat směrem ke zdraví, jak prostřednictvím tradičních přístupů, tak současně i
moderním pohledem.