KLOUBNÍ PORADNA

Čelistní kloub nebo tzv. temporomandibulární kloub (TMK) je součástí obličejové části hlavy, a je jediným pohyblivým spojením na lebce. Anatomicky i funkčně patří mezi nejsložitější a nejvíce namáhané klouby v lidském těle. Jeho oboustranný mechanismus pracuje jako jedna funkční jednotka, spojená dolní čelistí, a proto i drobný defekt jedné strany, je současně manifestován změnou mechaniky strany druhé.

Kloub je tak specifický, že i malý zásah, jako např. nesprávná výška zubní výplně nebo korunky, nešetrně aplikovaná anestezie, extrakce opěrného zubu či ortodontická korekce, dokáže změnit mechaniku TMK zcela zásadním způsobem. A pokud řadíme TMK spolu s rameny a kyčlemi, do triády tvořící horizontální roviny, utvářející spolu s vertikální osou páteře posturu, ukazuje se nám TMK problematika v mnohem komplexnějších souvislostech. Můžeme to připodobnit k symfonickému orchestru, se 2 (izolovaný TMK) nebo 150 (komplexní pohled) hudebními nástroji, který se snaží o co nejautentičtější epické vyjádření autorova životního díla

Mezioborová spolupráce může nabízet více než jen pomoc v symptomatických projevech. Komplexním pohledem můžeme nalézat řešení, která jsou kauzální odpovědí v biomechanice a obtížích v oblasti TMK. Množství postižení TMK vyžadujících zásah specialisty se za poslední roky v populaci významně navýšilo a procento jedinců vyžadující péči o TMK stále roste.

Izolovaná rehabilitační péče oblasti čelistního kloubu vyžaduje významné úsilí, dlouhý čas a jen omezené výsledky s častým sklonem k recidivám. Položme si tedy otázku, zda postižení TMK současně nekoresponduje se zvýšeným výskytem obtíží postihující staticko-dynamickou stabilizaci celého těla.

Jedná se například o:

• Stavy vyžadující ortodontickou léčbu
• Recidivující ortodontický defekt
• Hypermobilita, hypertonie
• Dýchací obtíže, autoimunitní onemocnění
• Neurózy a psychická nestabilita
• Zvýšený příjem cukrů a snížení fyzické aktivity
• Omezení žvýkání tuhé stravy

Dále raději nepokračujme, dostali bychom se zřejmě asi opět na začátek. Pojďme se naopak inspirovat embryogenezí a analogicky si odvodit spojité vývojové fáze tělní segmentace žeberních oblouků axiálního systému. Nebo studovat kineziologické základy a pochopit, že i přestože většinu motorických funkcí obstarávají právě končetiny a TMK, základem senzomotorické reflexe prakticky všech hybných aktivit, stále zůstává axiální systém. Vzhledem ke vzpřímenému držení těla, ve stoji i lokomoci, není prakticky pohyb, který by nevycházel z axiálního systému. A zároveň neexistuje pohyb vlastního axiálního systému, který by se nepromítal do organismu jako celku. Prostřednictvím výše citovaných souvislostí se dostáváme ke zjištění, které velmi často pozorujeme i v praxi a sice, že:

• změnou pohybových návyků a dýchacích stereotypů se mění statická i dynamická povaha vertikální osy páteře
• aktivací kompenzačních mechanismů páteře se určuje stabilita, která se projevuje změnou polohy jedné nebo více horizontálních rovin jakými jsou právě TMK a končetiny

Velmi často pozorujeme u pacientů, s nestabilitou nebo jiným defektem v oblasti TMK, právě nerovnováhu v axiálním systému nebo končetinách. Postižení v oblasti čelistních kloubů má často přesah i do somatoviscerálních vztahů, kdy nezřídka, při intraorálním vyšetření, nacházíme změny na sliznicích či erozivní i abrazivní defekty na zubech, které přímo poukazují na zvýšení kyselosti a hyperaktivitu v oblasti GIT, tedy nesprávné dýchací stereotypy.

Proto problematika TMK, na základě naší praxe, komplexního pozorování a reference kolegů i pacientů, je vnímána jako velmi individuální multioborová disciplína, v neposlední řadě i s psychosomatickým přesahem.