DÝCHÁNÍ

Dýchání představuje nejdůležitější pohybový stereotyp lidského organismu, neboť ovlivňuje nejen fyzickou, ale i psychickou stránku našeho zdraví. Proto patří porucha dýchání mezi jedny z nejzávažnějších.

Mechaniku dýchání během inspiria v klidovém režimu ze 75 % zajišťuje hlavně bránice. Její pohybový rozsah v klidu je cca 1,5 cm. Při hlubokém nádechu či intenzivním dýchání může rozsah přesáhnout 7 cm, dle trénovanosti. Rozpínání plicních laloků, které je bráničním mechanismem vedeno, ovlivňuje výměnu dýchacích plynů, které zásadně regulují vnitřní rovnováhu a nastavení organismu.
Bránice je svalová struktura, která odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní. Skládá se ze tří částí, které společně přispívají k její funkci při dýchání a udržování nitrobřišního tlaku. Její svalová vlákna se upínají na několik anatomických struktur, mezi které patří dolní okraje žeber, dolní část perikardu a jícen.

Mechanika pohybového rozsahu a polohy bránice kromě posturální stability významně reguluje i napětí a funkci vnitřních orgánových systémů, zejména oběhového (srdce, plíce) a gastrointestinálního (žaludek, střevo). Dalšími pomocnými svaly v mechanice dýchání, zejména při expiriu, jsou svaly mezižeberní a při inspiriu flexory krku, hlavně mm. scaleni a m. sternocleidomastoideus, které pomáhají zvedat hrudník při hlubokém a usilovném dýchání. Dýchání, které významně reguluje vitalitu a funkci našich vnitřních orgánů a je velmi významné pro nastavení vnitřního prostředí, závisí zejména na naší psychice a držení těla.

Bránice je svalová struktura, která odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní. Skládá se ze tří částí, které společně přispívají k její funkci při dýchání a udržování nitrobřišního tlaku. Její svalová vlákna se upínají na několik anatomických struktur, mezi které patří dolní okraje žeber, dolní část perikardu a jícen. Mechanika pohybového rozsahu a polohy bránice kromě posturální stability významně reguluje i napětí a funkci vnitřních orgánových systémů, zejména oběhového (srdce, plíce) a gastrointestinálního (žaludek, střevo).

Dýchání, které významně reguluje vitalitu a funkci našich vnitřních orgánů a je velmi významné pro nastavení vnitřního prostředí, závisí zejména na naší psychice a držení těla.

DÝCHÁNÍ, REGULACE, METABOLISMUS

Fyziologicky je to proces zajišťující kyslík pro metabolické zpracování živin, což zajišťuje energii pro správnou funkci organismu. Dýchání je proces autonomní a zároveň částečně ovlivnitelný naší vůlí. Dýchání je regulováno:

• fyziologicky – centrální nervovou soustavou CNS
• chemicky – množstvím CO₂ nebo H⁺
• mechanicky – receptory v dýchacích cestách a plicích přes n. vagus

Mechanika dýchání je zajišťována koordinací dýchacích svalů prostřednictvím CNS a PNS (periferní nervová soustava), které jsou závislé na naší psychické odolnosti a emocionalitě. NS spotřebovává 20 % z celkové tělesné metabolické aktivity při 2 % z naší celkové tělesné hmotnosti a je proto metabolicky jednou z nejaktivnějších soustav v těle.

Správná oxygenace, metabolická aktivita a detoxikace neurální tkáně je proto zcela zásadní v patogenezi některých neuromuskulárních onemocnění.

DÝCHÁNÍ, SVALOVÁ KOORDINACE

Dýchání umožňuje správnou výměnu plynů mezi vnější prostředím a organismem. Nerovnováha ve výměně plynů, prostřednictvím špatné svalové koordinace spolu se zvýšením nároků organismu na kyslík (fyzická námaha, stres), významně zasahuje do vnitřní rovnováhy. Pohybové rozsahy bránice, mezižeberních svalů a svalů krční páteře ovlivňují kromě mechaniky staticko-dynamické stability i hloubku a rychlost dýchání, pohyb a rozpínání plicních laloků. Ty prostřednictvím neurocepce stimulují k činnosti sympatikální či parasympatikální dráhy, které významně ovlivňují funkci orgánových systémů. Stimulace sympatiku je fyziologickou součástí přirozené odezvy na mechanický či stresový podnět. Špatné však je, pokud se stav mění na přetrvávající a není umožněna regenerace prostřednictvím vegetativních drah parasympatiku.

Koordinace dýchacích svalů řízená CNS a neurocepcí významně zasahuje do vnitřních fyziologických regulací organismu, tělesné stability a psychiky.

DÝCHÁNÍ, STRES, POSTURA, HOMEOSTÁZA

Při zvýšení psychického a tělesného napětí (aktivace sympatiku), může docházet v určitých nevědomých situacích u organismu ke změně dýchacího stereotypu zrychlením dechu, zkrácením dechu a podobně. Při zvýšeném stresu a tělesném napětí současně stoupají i nároky organismu na kyslík. Když není v plicích výměna kyslíku a oxidu uhličitého optimální, dochází ke změně vnitřní homeostázy negativním směrem prostřednictvím zvýšené koncentrace oxidu uhličitého CO₂-tady tu dvojku jako dolní index) v organismu.

Zkrácené povrchní dýchání zkracuje čas a zmenšuje plochu pro výměnu O₂ za CO₂. Zvýšená koncentrace CO₂ se projevuje snížením pH vnitřního prostředí. Na okyselení organismus reaguje přirozeně například zvýšenou aktivitou ledvin, v oblasti zažívacího traktu (GIT) hyperaktivitou a zvýšeným vylučováním HCl (reflux).

Tento jev lze velmi lehce zvrátit právě vědomou změnou dýchacích návyků, prohloubením a zpomalením. Povrchní dýchání (stresové) je proto nežádoucím jevem jak v regulaci vnitřní homeostázy, tak i v posturální stabilitě, kde bránice, špatné držení těla a ztuhlost neplní dostatečně opornou a pohybovou funkci.

Při pravidelném pohybu a fyzické svalové zátěži s výraznou brániční a kardiopulmonální aktivitou, přirozeně ovlivňujeme vnitřní rovnováhu organismu a zároveň upravujeme pohybový či oporný stereotyp.

PLÍCE, IMUNITA, METABOLISMUS

Dýchací cesty a plíce, kromě zajištění správného vedení a výměny plynů, mají i metabolickou, endokrinní a obrannou funkci. Významným obranným mechanismem jsou alveolární makrofágy pohlcující vdechnuté prachové částečky a bakterie. Makrofágy zároveň uvolňují chemotaktické látky, které působí na migraci granulocytů do plic a jejich tvorbu v kostní dřeni spolu s monocyty.

Respirační systém je významným producentem hlenu a bronchiálního sekretu, který prostřednictvím vylučovaných imunoglobulinů IgA a jiných chemotaxických látek, chrání plíce před poškozením (důležitost sliznic viz. text Imuno). Některé přidružené epitely produkují bakteriostaticky a virostatický NO, který je zároveň významným vasodilatantem a regulátorem kapilárního průtoku tkáněmi.

Plíce jsou aktivní v metabolismu, produkci a vychytávání biologicky aktivních látek jako prostaglandiny, histamin, kalikrein, bradykinin, serotonin, noradrenalin, angiotenzin I a angiotenzin II, surfaktant atd.

Proto je dýchání a funkce respiračního systému jako celku velmi významným regulátorem imunity a vnitřního prostředí na všech úrovních (lokální, systémová).

DÝCHÁNÍ, POSTURA, TMK

Postavení hrudní a krční páteře, včetně polohy ramen, má zásadní vliv na to, jakým způsobem dýcháme – zda převážně nosem či ústy. Špatný polohový stereotyp krční, hrudní páteře a postavení ramen má přímý vliv i na mechaniku pohybu a vývoj temporomandibulárního kloubu (TMK), hlavně v jeho rané fázi vývoje, kde je postura významně oslabena rychlým růstem skeletu.

Tah svalů v oblasti TMK významně ovlivňuje tah kořene jazyka, jazylky a napětí měkkého patra, což následně ovlivňuje vyústění zadních nosních průchodů do nosohltanu. Dýchání nosem je nepostradatelné nejen ve správném vývoji čelistí, ale hlavně v progresi a vývoji paranasálních dutin. Ty nám modelují nejen náš fyzický vzhled, ale z funkčního hlediska jsou zcela esenciální pro omezení rozvoje respiračních a ortodontických onemocnění.

Popsaný posturální algoritmus, jak dýcháme, zda nosem či ústy, hraje významnou roli i ve fyziologických regulacích vnitřního prostředí, včetně imunity a psychomotorického vývoje jedince.

DÝCHÁNÍ, ÚSTA, NOS, DUTINY

Příkladem zásadní změny u dýchání více ústy nebo jenom ústy je, kromě vysušováni sliznic (respiračního traktu, ústní dutiny, nosohltanu, hrtanu, hlasivek) i špatná ventilace paranasálních dutin.
Vysušení sliznic má za následek snížení nebo omezení vzniku hlenu, protilátek a pohybu řasinkového epitelu, což je příčinou snížení obranných mechanismů dýchacího systému a velmi často bývá následkem mnoha respiračních onemocnění.

Současně vlivem špatné ventilace paranasálních dutin a omezeného zvlhčování jejich epiteliální tkáně se nevytváří dostatečné množství oxidu dusnatého, který je antivirový, antibakteriální vazodilatans. Omezena je i tvorba jiných biologicky aktivních látek, které se podílí na systémové imunitě.

Dýchání převážně ústy v juvenilním věku vede kromě špatného vývoje čelistí i ke špatnému psychosomatickému vývoji včetně vysychání sliznic a dutin. Pokud není optimální vitalita sliznic a dutin, které by produkovaly dostatek biologicky aktivních látek pomáhajících v systémové imunitě, je to příčina patogeneze mnoha nemocí, jako např. angíny, tonzilitidy, chronické rýmy, časté infekce dutin, včetně autoimunitních onemocnění jako astma.

Proto zajištění správného dýchání nosem, prostřednictvím vhodných pohybových a posturálních stereotypů, je zásadní v rozvoji našeho celkového zdraví a vývoje.